Vadí vám šuškanda v kuchyňkách? Mrzí vás, když vám kolegové neřeknou věci přímo do očí? Tak je koncept radikální otevřenosti od Kim Scottové přímo pro vás. Vychází ze dvou částí. První je otevřenost. Musíte komunikovat jasně, aby nezůstal prostor pro mylnou interpretaci, ale zároveň s pokorou. Druhou částí je radikálnost.
Připomíná vám, ať neskrýváte své názory, nevyhýbáte se konfliktu a trapným situacím. Když v týmu panuje radikální otevřenost, méně času strávíte řešením sporů. Komunikace bude více bez zádrhelů, nebudou se hromadit nevyřešené křivdy. Lidem se uleví. Začnou mít více rádi jak své kolegy, tak i pracovní prostředí, a díky tomu budou spokojenější. Radikální otevřenost může být o každodenních drobnostech, ale také o řešení závažnějších témat. Ve článku začneme drobností.
Představte si situaci, kdy máte brokolici za zuby a nikdo z kolegů vám o tom neřekne. Stalo se to dříve Šárce. Po obědě jí nenapadlo se u zrcadla zkontrolovat. Byla s kolegy v kanceláři, s některými měla během odpoledne 1to1 schůzky, stihla se setkat také se svým klientem. Přitom se usmívala od ucha k uchu, jak je jejím dobrým zvykem. Až po tom všem sama zjistila, že má zelené části mezi zuby. Hrozně se styděla a zavalila jí lítost, že ji nikdo neupozornil.
O tomto je přesně radikální otevřenost. Být k sobě sdílnější, upřímnější a dokázat si pohotově pomoci, ať preventivně zabráníte horším scénářům u druhých i u sebe. Kdyby Šárce někdo z kolegů taktně pomohl, byla by mu vděčná a posílilo by to jejich vzájemnou důvěru. Můžou se přece na sebe spolehnout.
Jak se mohlo stát, že ji nikdo neupozornil? Osoby z příběhu se mohli omylem nebo cíleně dostat do jedné ze tří kategorií: ničivá empatie, manipulativní neupřímnost, útočná agrese.
Rozlišujeme, jestli máte upřímný osobní zájem o druhou osobu a jak moc jste ochotní jít do případné přímé konfrontace. V případě, že vám na osobě záleží, ale obáváte se případné konfrontace, tak se jedná o ničivou empatii. Nic neřeknete, ať se druhý necítí špatně.
Jestliže vám na druhé osobě nezáleží a chcete se vyhnout přímé konfrontaci, jedná se o manipulativní neupřímnost. Nic neřeknete, ať se hlavně vy sami necítíte nepříjemně.
Třetí možností je, že vám nevadí jít do přímé konfrontace a na druhé osobě vám nezáleží. Spíše jste rádi, že ji můžete znemožnit před druhými a nechat tak vyniknout sami sebe. Takže nahlas zvoláte: „Ha haaaa, podívejte se na ni, jak vypadá!“
Zní to dost tragicky? Zaměřte se proto na čtvrtou kategorii radikální otevřenosti.
Záleží vám na druhé osobě, a zároveň u sebe trénujete kuráž tím, že se nevyhýbáte přímé konfrontaci. Pokud je kolem vás více lidí, vezmete si osobu bokem a pošeptáte: „Šárko, kdyby sis toho u mě všimla, tak ti budu vděčná za upozornění. Tak ti jen chci říct, že máš něco mezi zuby.“
Máte tendenci se hned zkontrolovat? To je v pořádku. Já totiž taky! Pokaždé, když o tom mluvím 😊 Tak raději přejdu k vysvětlení, co v radikální otevřenosti znamená – projevit osobní zájem a nebát se přímé konfrontace. Jedná se o dva prvky budování dobrých pracovních vztahů. Projevit osobní zájem znamená, že se o své kolegy zajímáte nejen jako o výkonové stroje, ale jako o lidské bytosti. Nejde jen čistě o práci. Upřímně vám na nich záleží a chcete jim pomoci být každým dnem o něco lepší.
Nebát se přímé konfrontace je o odvaze dát kolegům vědět, když neodvádějí dobrou práci, ale i když pracují skvěle. Informovat je o změnách v týmu a dát prostor na reakce. Věnujete jim čas a projevíte tak, že jsou pro vás důležití.
Jak jsem v úvodu zmínila, začít můžete u každodenních drobností. Budete k sobě navzájem všímavější, sdílnější a získáte větší odvahu k závažnějším tématům. Jak účinněji formulovat zpětnou vazbu, tedy jak srozumitelněji chválit a kritizovat, se dozvíte na společném webináři s názvem Radikální otevřenost.
26.5. od 18 hodin s připojením odkudkoliv. Více informací a registrace zde.
Zdravím vás
Barbora Vacková
