Litovat se dá ledacos. Promarněné příležitosti. Unáhlená rozhodnutí. Slova, která zazněla ve špatný moment. Čas, který jsme nedali svým blízkým. Ať už jde o drobnosti, nebo těžké životní momenty, pocit lítosti se dokáže nečekaně připomenout – a zůstat s námi dlouho.
Minulost ale nezměníme. Budoucnost neznáme.
To jediné, co máme pevně v rukou, je přítomnost. A právě ta může být klíčem k tomu, jak se s minulostí vyrovnat – bez sebelítosti, výčitek a nekonečného „kdyby“.
Sama jsem litovala spousty věcí.
Od špatného výběru vysoké školy, přes nevhodné investice až po věty, které ublížily druhým.
A právě proto vím, že litovat není slabost. Ale dlouhodobé litování bez změny už nám bere víc, než dává.
Nelitovat minulosti je dřina
Než se dostaneme k samotným tipům, podělím se s vámi o dva příběhy z praxe. Oba ukazují, že lítost má mnoho podob – a že i když se s ní pracuje těžko, není nutné v ní zůstat uvězněni navždy.
Jeden z mých klientů dlouhá léta litoval nezvládnuté zkoušky z angličtiny. Byla to poslední překážka mezi ním a titulem inženýra – a právě tenhle neúspěch ho pronásledoval i v práci. Sebevědomí šlo dolů, v kolektivu se cítil méněcenně. Trvalo roky, než si dovolil tuhle kapitolu znovu otevřít. Přihlásil se znovu ke studiu, absolvoval intenzivní kurz angličtiny a – povedlo se. Školu nakonec úspěšně dokončil.
Druhý příběh patří účastnici mého kurzu. Litovala, že v životě věnovala většinu energie práci, dětem a domácnosti – a málo času svému staršímu tatínkovi. Když zemřel, začaly ji pronásledovat výčitky. Chtěla to vykompenzovat a veškerou péči začala věnovat své mamince. Volala jí několikrát denně, neustále ji navštěvovala. Až se jí maminka jednoho dne se smíchem zeptala: „Cože? Ty už jsi tady zase? To asi brzo umřu.“
Tehdy si účastnice uvědomila, že výčitky se nedají zahltit aktivitou. Že péče motivovaná vinou není totéž co blízkost. A že smíření neznamená dělat všechno jinak – ale jinak se k tomu postavit.
5 tipů, jak nelitovat minulosti
1. Znovu a lépe
„Úspěšný není ten, kdo nechyboval, ale ten, kdo se dokázal poučit a jít dál.“
Z každé situace si můžeme něco odnést. Stačí se zeptat:
-
Co se povedlo?
-
Co se nepovedlo?
-
A co z toho si můžu vzít pro příště?
Když to jde, dejme si druhou šanci. Stejně jako můj klient, který po letech lítosti znovu nastoupil na školu a dokončil ji. Nebo – pokud už šanci nedostaneme – můžeme svou zkušenost sdílet s ostatními a pomoct jim vyvarovat se podobné chyby.
O významu opakovaného zkoušení mluví i psycholožka Carol Dweck v knize Nastavení mysli. Rozlišuje dva typy přístupu:
-
Ti první věří, že se lze učit, vyvíjet a zlepšovat.
-
Ti druzí mají pocit, že když se něco nepovede hned, už to nemá smysl.
Právě ten první přístup přináší větší šanci, že příště to zvládneme jinak.
2. Připomenout si smysl
Proč dělám to, co dělám?
Je to pro mě důležité?
Má to pořád ještě cenu?
Pokud je odpověď ano, zkusme za minulost udělat tlustou čáru. Smysl je kotva, která nás udrží v přítomnosti a pomůže nám pohnout se dál.
Rakouský psycholog Viktor E. Frankl, zakladatel logoterapie, připomíná: máme svobodu volby, jak se k věcem postavíme. Co můžeme změnit, změníme. Co nejde změnit, zkusme přijmout – a naučit se s tím žít.
3. Odreagovat se a dobít baterky
Někdy za lítostí nestojí nic hlubokého – jen únava.
V takovém případě pomáhá jednoduché cvičení: napište si seznam 10 drobností, které vám dělají radost. U mých klientů vede třeba:
-
horká koupel se svíčkami
-
vanilková zmrzlina
-
oblíbená píseň
-
film, který pohladí
-
procházka v lese
-
trénink
-
delší spánek
-
pokec s kamarádkou
Něco vás zaujalo? Udělejte to hned.
A pokud nic nenaskočilo, možná stačí vykřičet se (třeba v přírodě) nebo se prostě pořádně vyspat. Jak se říká: Ráno moudřejší večera.
4. Vzácná zkušenost
I to největší dno může něco přinést.
Zeptejte se sami sebe:
-
Co mi tahle zkušenost ukázala?
-
Kdo mi tehdy pomohl?
-
Co jsem si uvědomila o sobě nebo o svém životě?
Známá klientka po vážné komplikaci při banálním zákroku trávila týdny doma. Fyzicky slabá, psychicky vyčerpaná – a přesto objevila, co má největší hodnotu: lásku, vztahy, péči, zdraví.
Dnes říká, že právě tahle bolestná zkušenost jí pomohla zpomalit a vnímat vše jinak.
5. Dejme si novou šanci
Buďme na sebe mírnější.
Dejme si svolení začít znovu. Možná už víme víc. Možná už tušíme, kudy jít.
A právě to může být začátek něčeho lepšího.
Držím vám palce.
Barbora Vacková
Doporučení:
K tématu článku se hodí tyto knihy:
- Carol Dweck – Nastavení mysli
- Matthew Walker – Proč spíme
- Satchin Panda – Cirkadiánní kód
- Tomáš Studeník & Ivan Brezina – Velká kniha Fuckupů
Pokud by vás zaujala některá ze zmíněných knih, jsou od vydavatelství Jan Melvil Publishing – e-shop.
