Zpětná vazba je silný nástroj. Může vést ke změně, motivaci, větší důvěře. Ale taky může zraňovat, odradit nebo úplně zablokovat vztah. A často v tom nejsme ani bezcitní, ani dokonalí – jen neumíme zpětnou vazbu podat tak, aby skutečně pomáhala.
Jak tedy vypadá zpětná vazba, která má smysl?
A co přesně byste při jejím dávání neměli dělat?
🔥 Posírač versus posouvač
Nejdřív trochu zjednodušené názvosloví.
Posírač je ten, kdo potřebuje hlavně ventilovat. Věří, že jeho názor je pravda – a sdělí vám ji, kdy se mu to hodí. Klidně uprostřed porady, ve skupinovém chatu nebo veřejným komentářem. Často bez kontextu, bez zájmu o reakci, bez přemýšlení nad tím, jak to působí. Upřímný? Možná. Užitečný? Většinou ne.
Posouvač je naproti tomu někdo, kdo nechce srazit – ale posunout.
Zajímá ho, jak vám může být jeho zpětná vazba opravdu k něčemu. Nepřekvapí vás výbuchem, ale nabídne svůj pohled s respektem. Dává vám prostor. Ptá se:
„Máš teď chvilku? Můžu ti něco navrhnout?“
A když mluví, není to studená sprcha, ale otevřený rozhovor.
🎯 Čtyři způsoby, jak může zpětná vazba dopadnout
Když dáváte zpětnou vazbu, můžete se – vědomě i nevědomě – ocitnout v některém z těchto čtyř přístupů:
🔹 Ničivá empatie
Chcete být milí, nechcete zraňovat. A tak raději mlčíte. Jenže tím druhému upíráte možnost se něco dozvědět, poučit se, vyrůst. Vlastně ho brzdíte – i když s dobrým úmyslem.
🔹 Manipulativní neupřímnost
Zvládnete pochválit, ale když jde o něco nepříjemného, uhnete. Nejde ani tak o druhého – ale o vás. Nechcete se cítit trapně, červenat se, zakoktat. A tak raději neříkáte nic.
🔹 Ponižující agrese
Jdete rovnou k věci. Bez obalu. Tvrdě. Někdy až moc.
A pokud to děláte před ostatními, mění se zpětná vazba na veřejnou popravu. Možná vám to přinese ulevu – ale druhému bolest a obranný postoj.
🔹 Radikální upřímnost
Tohle je zlatá střední cesta. Jde o kombinaci empatie, odvahy a přímosti.
Zpětnou vazbu dáváte v soukromí, s respektem a ochotou slyšet druhou stranu. Vzniká tak dialog, ne jednostranný výlev. A právě tady roste porozumění i důvěra.
💡 Proč na tom záleží?
Protože způsob, jakým mluvíme o chybách a příležitostech, formuje vztahy.
A vztahy – v práci, doma, mezi přáteli – ovlivňují, jak se cítíme, jak se učíme, i to, jestli se chceme zlepšovat.
Když se naučíme být víc posouvači než posírači, když přestaneme mlčet ze strachu nebo mluvit z ega, může zpětná vazba opravdu sloužit.
Chcete vědět, jak na to konkrétně?
Mrkněte na další články nebo sledujte moje příspěvky na instagramu i LinkedIn – postupně rozebírám konkrétní situace, formulace i způsoby, jak zpětnou vazbu proměnit v nástroj, který druhé nebrzdí – ale posouvá.
